Katarální horečka ovcí

Katarální horečka ovcí
Autor: MVDr Stanislav Kollar | Datum: 26.12.2008 - 21:43 | Shlédnuto: 2901x

Virová katarální horečka ovcí

Katarální horečka ovcí je infekčním onemocněním přežvýkavců a není přenosné na člověka.

Původcem katarální horečky ovcí je virus (BTV), Orbivirus, který patří mezi Reoviridae. V současné době je známo 24 zřetelně rozpoznatelných  sérotypů  BTV1 až BTV24. V jižních částech  Evropy byl zjištěn výskyt sérotypů  BTV1, 2, 4, 9 a 16.  V současné době  se šíří v Evropě sérotyp 8 (BTV-8), který nebyl nikdy předtím v Evropě zjištěn. Sérotyp BTV-8 bývá obvykle diagnostikován v Keni, v Nigerii, v Jižní Africe, v jižní a v centrální části Ameriky. Tento virus vyvolává klinické projevy onemocnění u ovcí a i u skotu. Přenašečem viru je hmyzí vektor – tiplík rodu Culicoides. K onemocnění jsou vnímaví přežvýkavci. Infekční perioda (viremie) u infikovaných zvířat je až 60 dnů. Protilátky je možné detekovat za 7 až 14 dní po nakažení  a jsou většinou přítomné do konce života zvířete.

 
U skotu  mohou být klinické příznaky nevýrazné a  proto se stává významným zdrojem viru  a hraje významnou roli v jeho přenášení.Tento sérotyp BTV-8 se vyznačuje schopností způsobit u skotu  projevy  klinických příznaků.  Onemocnění se projevuje vesikulárními (puchýřky) a ulcerózními (vředy) změnami v dutině ústní a jako vesikulární  a ulcerativní  dermatitida (zánět kůže), dále koronitida (otok a zčervenání kůže v oblasti přechodu rohoviny paznehtů a kůže), lakrimace (slzení), salivace (slinění). Příznaky mohou být podobné jako u ovcí, viz. níže. Nápadný je pokles produkce mléka. Morbidita (nemocnost) a mortalita (úmrtnost) je nízká. Morbidita u skotu se pohybuje kolem 2,0 %, u ovcí 3,5 % a mortalitu u skotu 0,3 % a u ovcí 1,5 %.Virus může být šířen semenem býků, které obsahuje infikované erytrocyty nebo leukocyty.Experimentální studie prokázala, že 30% jalovic inseminovaných BTV kontaminovaným semenem se staly viremické.

 
U ovcí  jsou příznaky výraznější (zvláště u jehňat). Průběh může být perakutní až chronický. V případě perakutního průběhu ovce uhyne za 7 - 9 dní od nakažení, a to důsledkem prudkého plicního edému, z nozder vytéká pěnovitý sekret a dochází k udušení. U chronického průběhu může ovce také uhynout během 3 až 5 týdnů od nakažení, a to vlivem následných bakteriálních komplikací, které způsobují hlavně pasterely a následkem  celkovému vyčerpání organizmu. Mírný průběh se obvykle v poslední fázi chronického stádia onemocnění zvýrazňuje a urychluje. Virus poškozuje cévní endotel a tím se vytvářejí v krevním řečišti sraženiny, důsledkem toho vzniká kongesce (městnání krve), edém (otok), hemoragie (krvácení), zánět a nekróza (odumření tkáně). Inkubační doba je u ovcí 4 – 6 dní. Prvním příznakem po uplynutí inkubační doby je stoupající tělesná teplota,  40,5 až 42°C. Za dva dny od počátku zvýšené teploty dochází k otokům pysků, nozder, líce, víček a mezisaničí, někdy také uší. Dále ke kongesci dutiny ústní, nosní, spojivky a v oblasti paznehtů. Z nozder vytéká zvýšené množství sekretu, který se později stává mukopurulentní (sore muzzle – hnisavá tlama). Zvířata jsou apatická. Protože je dutina ústní značně bolestivá, ovce při přijímání potravy drží krmení chvíli v tlamě bez žvýkání a to proto, aby došlo k provlhčení a tím k změkčení krmiva. Při žvýkání může docházet k výtoku pěny z koutků pysků. Na sliznici dutiny ústní a nozder jsou vidět drobné krváceniny. Tam, kde dochází ke tření zubů o jazyk  a sliznice pysků je možné zjistit ulcerace. Může dojít k otoku jazyka, který se stane cyanotickým (blue tongue) a k jeho vyčnívání z dutiny ústní. Zvířata se pohybují obtížně důsledkem zánětlivých změn v oblasti paznehtů, kde můžeme pozorovat červeno-fialový oteklý pás na rozhraní rohoviny a kůže.

Zpracováno dle informací Státní veterinární správy České republiky