Psinka

Psinka
Autor: MVDr Stanislav Kollar | Datum: 19.12.2008 - 07:19 | Shlédnuto: 1705x

Psinka (Febris canum contagiosa, FCC)

 

 

Nejznámější infekční onemocnění psů a kožešinových zvířat. charakterizované katarálním zánětem sliznic dýchacího a zažívacího ústrojí, též změnami kůže a nervovém aparátu.

Poslední psinková epidemie proběhla na našem území v roce 1990 – 1993. Při současné vakcinaci proti psince je výskyt poměrně vzácný.

 

Původce: Paramyxovirus

je odolný na chlad a sucho. Teploty 50 – 60°C ničí virus za 30 minut.

 

Přenos:   aerogenně – kapénkovou infekcí

           perorálně – infikovanou potravou

           transplacentárně – nakažení v době březosti

Nejvyšší výskyt je zaznamenán u štěňat ve stáří 3 – 6 měsíců tj. v období, kdy vymizely kolostrální protilátky. Onemocnění se nevyhne ani starším psům. Při kapénkové infekci se virus šíří na řasinkový epitel horních cest dýchacích, po 24 hodinách přechází do příslušných mízních uzlin, dále pak do mandlí a bronchiálních mízních uzlin. Po dvou dnech přechází do sleziny a mezenteriálních mízních uzlin. Následuje virémie a virus napadá epiteliální buňky a CNS. V průběhu nemoci se může uplatnit sekundární bakteriální infekce.

 

Inkubační doba: 5 – 7 dní někdy až 14 dní

 

Klinické příznaky:  jsou velmi pestré v závislosti na virulenci viru, stáří zvířete, imunologické odolnosti, stresových stavech.

a)  lehká forma psinky postihuje dýchací aparát s oboustranným výtokem hlenovitého až purulentního výtoku z nosu, kašel a dušnost. Zánět spojivek s hlenovitým výtokem. Zvýšená teplota, apatie, snížený příjem krmiva. Na méně osrstěných místech se vytváří exanthem s tvorbou světležlutých strupů. Virus s tropizmem ke kůži může vyvolat hyperkeratozu čenichu a prstních polštářků tj. nemoc tvrdých tlapek, tvoří se trhliny, které vedou k bolestivému pohybu a kulhání.

b)  těžká forma psinky, onemocnění začíná jako lehká forma, později dochází k zánětu plic. Přidávají se příznaky apatie, deprese, nechutenství, zvracení, vodnatý až krvavý průjem, dehydratace organizmu. U jedné třetiny nemocných se objevují nervové příznaky, které jsou závislé na poškození mozkových center například křeče, ataxie, parézy, paralýza. Při poškození center smyslových orgánů například ztráta čichu, slepota.

 

Diagnostika: podle

                      - klinického vyšetření

                      - laboratorního – hematologické vyšetření – trombocytopemie

                      - sérologického – nepřímá fluorescence ELISA test

                      - histologického – cytoplasmatické inkluze z mozku a lymfatické tkáně

Léčba:           specifická – hyperimunní sérum – na počátku nemoci

        symptomatická – antibiotika – na potlačení sekundární infekce

                         - rehydratační terapie

                         - protizánětlivá terapie

 

Prevence a profylaxe: štěňata po narození jsou pasivně chráněna protilátkami získanými od matky do 6 – 10 týdnů. S aktivní imunizací u štěňat začínáme mezi 6 – 12 týdnem stáří, revakcinaci provádíme za 2 – 4 týdny. U dospělých psů se provádí aktivní imunizace po 1 roce vakcínou monovalentní, nebo polyvalentní.