Tetanus

Tetanus
Autor: MVDr Stanislav Kollar | Datum: 14.10.2009 - 07:09 | Shlédnuto: 1343x

Tetanus je velmi nebezpečné onemocnění, které může postihnout všechny teplokrevné živočichy včetně člověka .

 

Toto onemocnění je způsobeno bakterií Clostridium tetanii, která se vyskytuje volně v prostředí, v půdě a trusu zvířat ve formě spór. Spóry jsou inaktivní (nemnoží se), velmi odolné a ve vnějším prostředí dokážou přežívat řadu let. Oproti tomu tzv. vegetativní stádium, které se dokáže rozmnožovat, roste pouze v místech bez přístupu vzduchu (tzv. anaerobní organismus), je náchylné k běžným teplotám a chemickým prostředkům.

Patogeneze

Onemocnění vzniká, pokud se spóry Clostridium tetanii dostanou do rány - krvácející dásně při výměně zubů u štěňat, hlubší zranění, abscesy, špatná pooperační péče o chirurgickou ránu, porušený trávicí trakt, zranění dělohy nebo pochvy při porodu, obroušení zubů až na dřeňovou dutinu (např. chytáním kamínků). V ráně se spora změní ve vegetativní stádium, které se množí a produkuje toxiny tetanolyzin a tetanospasmin. Tyto toxiny, zejména tetanospasmin, jsou zodpovědné za příznaky onemocnění. Z neporušeného trávicího traktu se toxiny nevstřebávají, protože jsou zničeny trávicími enzymy.

Tetanospasmin vyprodukovaný v ráně se šíří podél nervů směrem k centrální nervové soustavě (mozek a mícha). Postihuje nervové spoje, kde blokuje uvolňování GABA, což je látka, která za normálních okolností zastavuje přenos nervového vzruchu. Důsledkem této blokády jsou tonické křeče svalů (svaly jsou napjaté, tuhé, nedochází k záškubům), případně poruchy srdečního rytmu.

Různé druhy zvířat jsou vůči infekci rozdílně citlivé; nejcitlivější jsou koně, ovce, morčata, králíci, myši a člověk. Masožravci jsou k infekci mnohem méně vnímaví, kočky jsou 12x odolnější než psi. U psů byla prokázána i plemenná a věková predispozice. Nejcitlivější jsou němečtí ovčáci (cca 50% ze všech nakažených psů), dle věku jsou nejvíce postižena přezubující štěňata (až 75% případů). U koček nebyla věková ani plemenná predispozice zaznamenána, na 1 kočku s tetanem připadá asi 20 nemocných psů.

Příznaky

První příznaky se obvykle objevují 5-10 dní (výjimečně 2-3 týdny) od proniknutí bakterie do organismu. Tou dobou již nemusí být žádné poranění patrné. Pokud dojde k průniku infekce rankou na hlavě, nastupují příznaky onemocnění dříve než v ostatních případech.

Lokalizovaný tetanus se projevuje ztuhnutím svalů nad místem průniku infekce, může se rozšířit na protilehlou stranu nebo přejít v celkovou formu.

Generalizovaný (celkový) tetanus začíná ztuhnutím svalů končetin, topornou chůzí a problémy při vstávání a uléhání, ocas je obvykle odtažný od těla. Působením toxinu na nervové spoje převažuje napětí natahovačů končetin nad ohybači, proto jsou končetiny napjaté a s postupující nemocí je stále obtížnější je ohnout. Zvíře má zvýšenou tělesnou teplotu. S postupující nemocí není pacient schopen vstát, pouze leží na boku.

Napětím svalů a kůže na hlavě dostává pacient typický výraz - uši jsou nepřirozeně blízko u sebe, na čele jsou výrazné vrásky, koutky tlamy jsou staženy dozadu (tzv. sardonický úsměv), čelisti jsou pevně sevřené. Oči mohou být zapadlé, objevuje se šilhání a vystupuje třetí víčko. Zvíře nadměrně sliní, problémy s polykáním přechází až v neschopnost polykat. Objevují se srdeční arytmie a potíže s dýcháním. Psi mohou bolestivě naříkat, pokud nedošlo ke křeči hlasivek a ztrátě hlasu.

Pacienti jsou velice vnímaví k zvukovým a světelným podnětům, které u nich vyvolávají křeče celého těla a opistotonus (křeč svalů páteře, která vypne celé tělo do oblouku s extrémním záklonem hlavy). Komplikací může být zácpa a neschopnost močit v důsledku křeče svěračů.

Smrt nastává v důsledku dechového selhání, které je způsobeno křečí mezižeberních svalů, nadměrnou sekrecí do dýchacích cest nebo zasažením mozkového centra pro dýchání.

Diagnostika

Diagnóza tetanu se opírá především o typické klinické příznaky a anamnézu výměny zubů nebo neošetřeného poranění. Laboratorní diagnostika je oproti tomu málo specifická a obtížná. Tetanus má natolik typické příznaky, že jej téměř nelze zaměnit s jiným onemocněním. V úvahu přichází některé záněty mozku a míchy (např. v důsledku psinkové infekce) nebo otrava botulinem či organofosfáty.

Terapie

1. antitoxin (sérum proti tetanu),. Terapeutická dávka po jednorázovém podání se v organismu udržuje 14 dní, takže není třeba aplikaci opakovat. 

2. antibiotika

3. symptomatická léčba - sedativa, myorelaxantia, rehydratace atdPacient by měl být uložen na klidném a tichém místě - nejlépe v zatemněné samostatné místnosti, aby nedocházelo k nadměrnému dráždění nervové soustavy. Nutností je měkké lože a pravidelné polohování jako prevence proleženin. Pokud pacient není schopen polykat, jsou mu veškeré tekutiny a výživa aplikovány přes kanylu přímo do žíly. Je-li tento stav dlouhodobý, lze pacientovi zavést sondu přímo do žaludku. Pokud to pacientův stav dovoluje, je třeba provádět masáže svalů a pasivní pohyby kloubů. V případě neschopnosti vymočit se je nutné cévkování, při zácpě klystýr. Dále se monitoruje funkce srdce a dýchání a v případě potřeby jsou podány příslušné léky.

Léčba je dlouhodobá, intenzivní hospitalizace je nutná 1-3 týdny (dle stupně rozvoje onemocnění v době návštěvy ordinace), ale přesto často končí úhynem pacienta.

Prognóza

Prognóza vyléčení je u psů dubiózní (tzn. cca 50 na 50), kočky se obvykle vyléčí. Prognózu zhoršuje nízký věk pacienta, poranění blízko mozku (na hlavě), rozsah původního poranění (hlavně u koček), rychlý nástup klinických příznaků a pozdní zahájení terapie.

Prevence

Důležité je důkladné ošetření všech hlubších poranění, u štěňat nabídnout vhodné hračky k okusování (vyhnout se zabláceným klackům, kamenům, požírání trusu koní a jiných zvířat). U psů lze provést vakcinaci po 12. týdnech stáří s revakcinací za 3-4 týdny a pak každé 2 roky. U koček se, vzhledem k vyšší odolnosti, vakcinace považuje za zbytečnou